Na začátku září jsem nasedla na noční vlak směr Paříž a na druhý den tříhodinovou jízdou TGV dorazila do finální destinace Marseille – hostitelského města tréninkového kurzu ProTOThype. Kurz byl unikátní hned díky dvěma věcem. Za prvé to bylo účastnictvo – zatímco na většinu tréninkových kurzů se může hlásit kdokoliv, tady bylo pozváno bývalé účastnictvo ročního školení Training of Trainers (jestli se chcete o tomto programu dozvědět víc, tak tady). Znamenalo to, že byl kurz plný zkušených trenérů a trenérek pro práci s mládeží, kteří s sebou přinesli obrovskou škálu zkušeností.
Zadruhé to byl obsah školení. Nedostali jsme žádný rozvrh s jednotlivými denními bloky, ale velmi ‘hrubý’ nástřel týdenního programu. Den 1: landing (přivítání, seznamování se, budování hravého a odvážného prostoru). Dny 2 – 6: akce! Den 7: uzavření. Pokud jste někdy chtěli potrénovat omílané ‘trust the process’, tak na tomto školení k tomu byla skvělá příležitost.
Aby to nevypadalo, že školení bylo jen volná zábava, celá akce měla několik cílů: kriticky reflektovat roli trenérstva jako občanských aktérů, podpořit kreativitu trenérstva prostřednictvím hravých a inovativních metod, vytvořit prostor pro sebeřízené učení (self-directed learning) a společné vytváření nových postupů, experimentování s kolektivním rozhodováním a sdílení zodpovědnost za program v rámci celé skupiny.
To, jak přesně bude 2.-6. den vypadat, netušil nikdo. Druhý den tréninkového kurzu jsme všichni napjatě očekávali velkolepé představení rámce pro následující dny. Když organizátorstvo odkrylo obrovskou hrací desku, ozvalo se v místnosti kolektivní „wow“. Každé ráno si účastnictvo hodil kostkou, která určila, na jakou z šesti tematických oblastí se ten den zaměří a s kým budou spolupracovat. Témata se pohybovala od podpory participace prostřednictvím kreativity, přes rozvoj kritického myšlení u účastníků až po inspiraci k občanskému aktivismu a zapojení do politického života.
Vedle samotného tématu jsme vždy dostali i tzv. spark – jiskru, která měla naši debatu obohatit, či nasměrovat. Někdy to byla otázka („Kritické myšlení – ale do jaké míry?“), jindy tvrzení („Kdo jsi? Nejhorší trenér na světě.“), jindy jen pozvánka ke hravosti a lehkosti. Po hodině týmové diskuze jsme své nápady prezentovali celé skupině, která pak společně vyjednávala odpolední program. Každý den tak vznikal jiný harmonogram, spoluutvářený a schválený celou skupinou. Bylo to jednoduché? Ani náhodou. Ale pro zlepšování komunikační kompetence velmi přínosné.
Z týdenního školení si odnáším hned několik poznatků, kompetencí a ujasněnějších hodnot. Zaprvé – hravost, volnost a důvěra v proces stojí za risk. Nekonečné možnosti v tomto tréninkovém kurzu znamenaly velkou zodpovědnost pro celou skupinu. Výsledky, nové metody a postupy ukázaly, že při dobrém rámci můžou fungovat skvěle. Zadruhé – psychická a fyzická pohoda účastnictva je nesmírně důležitá. Druhý den tréninku se několik lidí potýkalo s desítkami štípanců od štěnic. Celá skupina pak musela všechny své věci buď zmrazit, nebo vyprat na 60°C. Stěhovali jsme se na noc do stanů a pak zase zpět na hostel. Byla to fyzická i emoční zátěž, která se pochopitelně propisovala do nálady ve skupině a aktivního zapojení do programu. Na to, jak nepříjemná situace to byla, to organizátoři zvládli na jedničku – vždycky jasně a otevřeně komunikovali a řešili situaci hned. Poslední (z mnoha) bodů, který tu zmíním, je naplňování priorit programu Erasmus+. Za mě to šlo nádherně vidět na jídle – vařila pro nás členka organizace, ingredience kupovala na trhu a v místních obchůdcích, všechno jídlo bylo sezónní, vegetariánské, nutričně vyvážené a chuťově fantastické. Co zbylo z jednoho dne, se většinou zakomponovalo do dalšího jídla a když by to byl až moc divoký mix, tak jsme čtvrtý den měli oběd ze všech menších zbylých porcí. Mňam. A respekt. Nic se nevyhodilo.
Pokud byste někdy viděli nějakou příležitost od Hors Pistes, tak ji doporučuju všema deseti!
Tento projekt je financován Evropskou unií. Vyjádřené názory a stanoviska jsou však výhradně názory autorů a nemusí nutně odrážet názory Evropské unie nebo národní agentury programu Erasmus+. Evropská unie ani národní agentura za ně nenesou odpovědnost.
